ČSN EN 196-1 (722100) Zrušená norma

Metody zkoušení cementu. Část 1: Stanovení pevnosti

Tuto normu nelze objednat, jelikož byla zrušena.
Podívejte se na její náhradu.

Anotace obsahu normy

Tato evropská norma uvádí metodu pro stanovení pevnosti cementové malty v ohybu a v tlaku. Popisuje referenční postup; jiné postupy smí být použity jen v přesně stanovených případech, neovlivní-li významně výsledky, jak je uvedeno v kapitole 11. Ve sporných případech je směrodatný referenční postup uvedený v této normě a žádný jiný od něj odlišný. Postup je vhodný pro druhy cementů definované v EN 197-1. Pro jiné druhy cementů může být nepoužitelný např. z důvodu jejich počátku tuhnutí.

Označení ČSN EN 196-1 (722100)
Katalogové číslo 19907
Cena 340 Kč340
Datum schválení 1. 9. 1996
Datum účinnosti 1. 10. 1996
Jazyk čeština
Počet stran 28 stran formátu A4
EAN kód 8590963199078
Norma byla zrušena k 1. 11. 2005
a nahrazena ČSN EN 196-1 (722100)
Tato norma nahradila ČSN EN 196-1 (722100) z srpna 1993
Dostupnost skladem (tisk na počkání)

Další příbuzné normy

ČSN EN 196-10 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 10: Stanovení obsahu ve vodě rozpustného chrómu (Cr6+) v cementu

ČSN EN 196-11 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 11: Stanovení hydratačního tepla - Izotermní vodivostní kalorimetrická metoda

ČSN EN 196-2 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 2: Chemický rozbor cementu

ČSN EN 196-3 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 3: Stanovení dob tuhnutí a objemové stálosti

ČSN EN 196-5 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 5: Zkoušení pucolanity pucolánových cementů

ČSN EN 196-6 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 6: Stanovení jemnosti mletí

ČSN EN 196-7 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 7: Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu

ČSN EN 196-8 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 8: Stanovení hydratačního tepla - Rozpouštěcí metoda

ČSN EN 196-9 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 9: Stanovení hydratačního tepla - Semiadiabatická metoda

ČSN P CEN/TR 196-4 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 4: Kvantitativní stanovení hlavních složek

foo