ČSN ISO 7933 (833562) Zrušená norma

Anotace obsahu normy

Norma obsahuje ISO 7933:1989. Tato mezinárodní norma je součástí řady norem určených ke stanovení tepelné zátěže v horkém prostředí. Metoda analytického stanovení a hodnocení tepelné zátěže umožňuje předpovídat fyziologické účinky práce v horku a stanovit racionální opatření, která je třeba učinit pro prevenci nebo omezení těchto účinků. doporučuje se používat tuto metodu buď přímo k provedení podrobné analýzy pracovních podmínek v horku nebo jako doplněk k metodě založené na ukazateli WBGT (viz ČSN ISO 7243), jsou-li překročeny referenční hodnoty tohoto ukazatele. V případech, kdy tepelná zátěž zjištěná podle této mezinárodní normy je velmi vysoká, je třeba provádět přímé a individuální sledování pracovníků vystavených horku; způsoby fyziologických měření, jež je třeba používat, budou popsány v jiné normě. Norma stanoví metodu analytického hodnocení a interpretace tepelné zátěže, které je vystavena osoba v horkém prostředí. Popisuje metodu výpočtu tepelné bilance a intenzity pocení, které má lidské tělo produkovat k udržení této bilance v rovnováze; tato intenzita pocení je nazvána "požadovanou intenzitou pocení". Různé okolnosti ovlivňující požadovanou intenzitu pocení vyjadřuje působení různých fyzikálních parametrů prostředí na tepelnou zátěž osoby. Tato mezinárodní norma umožňuje určit parametry nebo skupiny parametrů, které by měly být upraveny, stejně jako jejich rozsah, aby bylo sníženo riziko nepřiměřené fyziologické námahy. Hlavní cíle této mezinárodní normy jsou: a) vyhodnocení tepelné zátěže v podmínkách, které by mohly vést k nadměrnému zvýšení tělesné teploty nebo ztráty vody u standardní osoby; b) stanovení úprav, které jsou v takové pracovní situaci potřebné, aby byly sníženy nebo odstraněny její nepříznivé účinky; c) stanovení nejvýše přípustné doby expozice potřebné k omezení fyziologické námahy na přijatelnou hodnotu. Tato mezinárodní norma neslouží pro predikci fyziologické odezvy jednotlivých osob, ale má na zřeteli standardní osoby v dobrém zdravotním stavu a s kondicí odpovídající vykonávané práci. Princip stanovení: Metoda hodnocení a interpretace určuje tepelnou bilanci těla ze: a) základních parametrů tepelného prostředí: tj. teploty vzduchu, ta (ve stupních Celsia); střední radiační teploty, tr (ve stupních Celsia); parciálního tlaku vodní páry, pa (v kilopaskalech); rychlosti (proudění) vzduchu, va (v metrech za sekundu). b) hlavních charakteristik osob vystavených dané pracovní situaci: tj. z produkce metabolického tepla, M (ve Wattech na metr čtvereční); a z tepelného odporu oděvu, Icl (v metrech čtverečních a kelvinech na watt). Kapitola 4 popisuje zásady výpočtu různých typů tepelné výměny, které se vyskytují v rovnici tepelné bilance, i ztráty potu nezbytné k udržování tepelné rovnováhy těla. (Matematické vyjádření těchto výpočtů je v informativní příloze A.) Kapitola 5 popisuje metodu interpretace údajů potřebných k výpočtu intenzity pocení a stanovení nejvýše přípustných dob expozice a režimů práce a odpočinku pro dosažení této intenzity pocení. Při tom se berou v úvahu dvě kritéria: maximální zvýšení tělesné teploty a maximální ztráta vody z těla. Mezní hodnoty pro tato kritéria jsou uvedeny v informativní příloze C. Příloha B (rovněž informativní) obsahuje tabelárně zpracované tepelné odpory oděvů a jejich částí. ČSN ISO 7933 (83 3562) byla vydána v prosinci 1993.