ČSN ISO 1996-1 (011621) Zrušená norma

Anotace obsahu normy

Vzhledem k praktickému použití, se musí všechny metody popisu, měření a hodnocení hluku prostředí vztahovat k znalostem lidské odezvy na hluk. Je mnoho logických důsledků vzrůstu hluku v prostředí souvisejících s růstem hluku, ale přesné vztahy mezi dávkou a odezvou jsou předmětem složitého pokračování vědeckých debat. Dále je důležité, že všechny tyto metody mají být dosažitelné v sociálním, ekonomickém a politickém klimatu, ve kterém jsou použity. Z těchto důvodů je ve světě užíván velký rozsah různých metod pro různé typy hluku a to způsobuje značné potíže při mezinárodním srovnávání a chápání. Hlavním cílem série ISO 1996 je přispět k mezinárodní harmonizaci metod popisu, měření a hodnocení všech zdrojů hluku v prostředí. Metody a postupy popsané v této části ISO 1996 jsou zamýšleny tak, aby byly použitelné na hluk různých zdrojů, vyskytujících se individuálně či v kombinacích, které přispívají k celkové expozici v místě. V současném stupni technického rozvoje je tento požadavek hodnocení dlouhodobého obtěžování) hlukem nejlépe splnitelný přijetím adjustovaných dlouhodobých ekvivalentních hladin akustického tlaku A, které jsou nazvány "hodnoticí hladina". Cílem série ISO 1996 je dát odpovědným orgánům podklady pro popis a hodnocení hluku v komunálním prostředí. Na základě principů popsaných v této části ISO 1996 se mohou tvořit národní normy, nařízení a odpovídající přípustné limity.
Tato část ISO 1996 definuje základní veličiny užívané k popisu hluku v komunálním prostředí a popisuje základní postupy hodnocení. Rovněž stanoví metody hodnocení hluku prostředí a podává návod na predikování potencionálních negativních reakcí společnosti na dlouhodobou expozici různými typy hluku prostředí. Zdroje zvuku mohou být oddělené nebo v různých kombinacích. Použití metod predikce negativních reakcí je omezeno na oblasti kde lidé bydlí a vztahuje se dlouhodobému užívání pozemků.
Reakce společnosti na hluk se mohou velmi lišit u každého ze zdrojů zvuku, u kterého se zjišťují stejné hladiny zvuku. Tato část ISO 1996 popisuje nastavení korekcí pro zvuky, které mají různý charakter. Termín "hodnoticí hladina" se užívá k popisu předpovídaného nebo změřeného zvuku, ke kterému byla přičtena jedna nebo více korekcí. Na základě těchto hodnoticích hladin lze odhadovat dlouhodobé reakce společnosti. Zvuky se hodnotí buď individuálně, nebo v kombinacích, umožňujících vzít v úvahu jeho specifické charakteristiky, jejich impulsivnost, tonalitu a obsah nízkých kmitočtů, je-li to považováno za nezbytné odpovědným orgánem, a v případě různých charakteristik hluku silniční dopravy, dalších druhů dopravního hluku (jako je letecký hluk) a průmyslového hluku.