ČSN EN ISO 178 (640607) Aktuální vydání

Anotace obsahu normy

Tento dokument uvádí metodu pro stanovení ohybových vlastností tuhých plastů a polotuhých plastů za definovaných podmínek. Je definováno preferované zkušební těleso, ale tam, kde je to vhodné, lze rozměry zkušebních těles volit. Je uvedena řada hodnot zkušebních rychlostí.
Metoda se používá ke zjišťování chování zkušebních těles při namáhání ohybem a pro stanovení pevnosti v ohybu, modulu pružnosti v ohybu a dalších závislostí mezi napětím a deformací za definovaných podmínek. Podstatou zkoušky je zatěžování zkušebního tělesa volně podepřeného dvěma podpěrami přítlačným trnem uprostřed jejich rozpětí (tříbodový ohyb).
Metoda je vhodná pro následující materiály:
- termoplasty pro tváření, vytlačování a odlévání, včetně plněných a vyztužených termoplastů; desky z tuhých termoplastů;
- reaktoplasty pro tváření, včetně plněných a vyztužených materiálů; desky z reaktoplastů.
V souladu s ISO 10350-1[5] a ISO 10350-2[6] je tento dokument vhodný pro materiály vyztužené vlákny, jejichž délka před zpracováním je 7,5 mm. Pro materiály vyztužené dlouhými vlákny (lamináty) o délce vláken 7,5 mm, viz ISO 14125[7].
Metoda není zpravidla vhodná pro tvrdé lehčené materiály a sendvičové struktury obsahující lehčené materiály. Pro tyto materiály lze použít ISO 1209-1[3] a/nebo ISO 1209-2[4].
POZNÁMKA 1: U určitých typů plastů vyztužených textilními vlákny se dává přednost zkoušce čtyřbodovým ohybem. Zkouška je popsána v ISO 14125.
Metoda používá zkušební tělesa, která mohou být buď na zvolené rozměry tvářena, nebo obrobena ze střední části standardního víceúčelového zkušebního tělesa (viz ISO 20753), nebo obrobena z výrobků či polotovarů, jako jsou výlisky, lamináty či vytlačované nebo odlévané desky.
Metoda předepisuje přednostní rozměry zkušebního tělesa. Zkoušky, které jsou prováděny na zkušebních tělesech jiných rozměrů, nebo na zkušebních tělesech, které byly připraveny za jiných podmínek, mohou dávat navzájem nesrovnatelné výsledky. Výsledky mohou být ovlivněny dalšími faktory, jako je zkušební rychlost a kondicionování zkušebních těles.
POZNÁMKA 2: Obzvláště u vstřikovaných semikrystalických polymerů ovlivňuje ohybové vlastnosti rovněž tloušťka orientované svrchní vrstvy, která závisí na podmínkách přípravy zkušebního tělesa a na jeho tloušťce.
Metoda není vhodná pro stanovení konstrukčních parametrů, lze ji však použít pro zkoušení materiálů a jako zkouška kontroly kvality.