Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16890-3:2016, která nahrazuje normu EN 779:2012. Série norem ISO 16890 popisuje zařízení, materiály, technické specifikace, požadavky, způsobilost a postupy k vytvoření laboratorních provozních parametrů a klasifikace filtrů podle účinnosti odlučování, založené na změřené frakční účinnosti a převedené do systému uváděných parametrů ePMx. Symbol ePMx označuje účinnost zařízení na čištění vzduchu pro částice s opticky stanoveným průměrem mezi 0,3 m a x m.
ČSN EN ISO 16890-3 blíže určuje zkušební zařízení a zkušební metody použité pro měření gravimetrické účinnosti a odporu při průtoku vzduchu vzduchových filtrů pro všeobecné větrání. Podle postupu uvedeného v této normě se provádí zkouška jímavosti filtru a stanovuje hodnota počáteční odlučivosti na zátěžový prach u filtračního prvku. Tato část normy je určena pro použití ve spojení s ISO 16890-1, ISO 16890-2 a ISO 16890-4.
Norma obsahuje tyto kapitoly: 1 - Předmět normy, 2 - Citované dokumenty, 3 - Termíny a definice, 4 - Značky a zkratky, 5 - Obecné požadavky na zkoušené zařízení, 6 - Zátěžový prach, 7 - Zkušební zařízení, 8 - Způsobilost zkušební tratě a zařízení, 9 - Sled zkoušky u zatěžování prachem, 10 - Uvádění výsledků. Dokumentace ČSN EN ISO 16890-3 (12 5009) byla vydána v červnu 2018.
Označení | ČSN EN ISO 16890-3 (125009) |
---|---|
Katalogové číslo | 505626 |
Cena | 340 Kč340 |
Datum schválení | 1. 8. 2018 |
Datum účinnosti | 1. 9. 2018 |
Jazyk | čeština |
Počet stran | 28 stran formátu A4 |
EAN kód | 8596135056262 |
Tato norma nahradila | ČSN EN ISO 16890-3 (125009) z listopadu 2017 |
Dostupnost | skladem (tisk na počkání) |
ČSN EN ISO 16890-1 (125009)
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání - Část 1: Technické specifikace, požadavky a klasifikační metody založené na účinnosti odlučování částic (ePM)
ČSN EN ISO 16890-2 (125009)
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání - Část 2: Měření účinnosti odlučování částic a odporu proti proudění vzduchu
ČSN EN ISO 16890-4 (125009)
Vzduchové filtry pro všeobecné větrání - Část 4: Metoda určující stanovení minimální zkušební účinnosti odlučování částic