ČSN EN 1710 +A1 (443001) Zrušená norma

Anotace obsahu normy

ČSN EN 1710+A1

Tato norma stanoví požadavky na ochranu proti výbuchu pro konstrukci a označování zařízení, která mohou být samostatná nebo tvořit sestavu. Zahrnuje stroje a systémy, uváděné na trh jednotlivými výrobci a také součásti určené pro použití v dolech s výskytem výbušné atmosféry důlního plynu a/nebo hořlavého prachu (za atmosférických podmínek podle definice EN 1127-2).
POZNÁMKA 1: Tato evropská norma pojednává pouze o ochraně proti výbuchu u důlních strojů a výrobců musí vzít v úvahu také všechny odpovídající směrnice ES, které se týkají konstrukce strojů, např. úplné znění Směrnice 98/37/EC pro strojní zařízení ! "a směrnice 2006/42/EC". Výrobce musí dále vzít v úvahu i jakékoliv národní předpisy země, do které chce uvádět na trh své zařízení.
POZNÁMKA 2: Pokud není v atmosféře dominantním plynem methan, je nutno zohlednit 4.1 EN 60079-0:2004 nebo EN 13463-1:2001.
POZNÁMKA 3: Definice zařízení je uvedena v EN 13463-1. Definici "sestavy" lze nalézt v ATEX návodu, publikovaném Evropskou komisí.
Zařízení, které splňuje odpovídající články této normy se považuje za zařízení, které splňuje požadavky pro skupinu I - kategorii M2.
Norma pojednává také o prevenci vznícení výbušné atmosféry v důsledku hoření (nebo doutnání) hořlavých materiálů, jako jsou vlákna tkaniny, plastové "O" kroužky, pryžová těsnění, mazací oleje nebo tuky, použité v konstrukci zařízení, pokud tyto položky mohou být zdrojem vznícení. Například, mechanická porucha ložisek rotujících hřídelí může vést k třecímu teplu, které vznítí jeho plastovou klec, plastové těsnění nebo mazací tuk. Viz 5.2.4 EN 13463-1:2001.
POZNÁMKA 4: Výše uvedený článek EN 13463-1 vyžaduje, aby při hodnocení nebezpečí vznícení byly zahrnuty ty součásti, které při poruše mohou způsobit vznícení jakékoliv hořlavé látky (např. mazacího oleje), která je obsažena v zařízení, a které se následně mohou stát nebo vytvořit zdroj iniciace. V případě zařízení a součástí pro uhelné doly je teplota vznícení použitých minerálních olejů a tuků často pod teplotou vznícení důlního plynu, tj. menší než 560 °C.