ČSN ISO/IEC 6937 (369110) Aktuální vydání

Anotace obsahu normy

Norma ISO/IEC 6937:2001 Informační technologie - Kódovaný soubor grafických znaků pro přenos textu - Latinská abeceda byly připravena společnou technickou komisí ISO/IEC JTC 1 Informační technologie, subkomisí SC 2 Kódované soubory znaků. Tato norma byla převzata do souboru ČSN překladem.
Norma nahrazuje druhé vydání, které bylo zavedeno do souboru ČSN v roce 1998. Norma je jednou ze základních norem zabezpečujících kódování souborů znaků, a to v části kódových norem, které stanovují zásady kódování a kódové reprezentace znaků kódované jedním 7-bitovým nebo 8-bitovým bytem.
Ve srovnání s předchozím vydáním došlo především ke sjednocení terminologie s ostatními normami a hlavně s normou ISO/IEC 10646, která obsahuje zásady kódování jazyků celého světa a kódové tabulky znaků kódovaných více než jedním bytem. Dále došlo k řadě úprav a objasnění pro uživatele.
Norma specifikuje repertoáry grafických znaků a jejich kódová zobrazení pro použití při přenosu textu, a to pro mnoho evropských jazyků, které používají latinské písmo. Dále specifikuje pravidla pro stanovení a používání subrepertoárů grafických znaků, tj. podmnožin specifikovaného repertoáru.
Norma obsahuje definice termínů používaných v této normě a vůbec v oblasti kódových norem.
Hlavní částí normy je kódová tabulka 8-bitového kódu a navazující specifikace základního souboru znaků a doplňkového souboru znaků, které tvoří repertoár této normy. Tento repertoár obsahuje mezeru a 332 znaků (52 velkých a malých základních písmen latinské abecedy, písmena s přízvukem, jejichž zobrazení se skládá z kombinace základních písmen a diakritických znamének, zvláštní abecední znaky a neabecední znaky obsahující číslice, zlomky, interpunkční a diakritická znaménka, měnové symboly).
Norma dále obsahuje normativní přílohu, která specifikuje 7-bitový kód pro soubory znaků této mezinárodní normy a obsahuje také kódové tabulky základního a doplňkového souboru znaků.
Poměrně rozsáhlé jsou i další informativní přílohy, které především obsahují metodu stanovení krátkých identifikátorů (na které se pak odvolává řada dalších norem) a přiřazují každému znaku tento identifikátor. Dále jsou zde uvedeny přílohy s instrukcí pro používání nemezerových diakritických znamének a informací o použití znaků latinské abecedy v různých jazycích.
Norma je přeložena z anglického originálu a má 42 stránek.