ČSN 01 1718 (011718)

Norma bude účinná až od 1. ledna 1992.

Anotace obsahu normy

Norma platí pro měření barev, tj. jejich chromatičnosti a kolority, a pro jejich číselné vyjadřování v některé z kolorimetrických soustav. Obsahuje základní ustanovení o měření barvy prvotních i druhotných světelných zdrojů a způsoby číselného vyjádření, požadavky na měřicí přístroje i na podmínky měření. Norma platí pro všechna odvětví zabývající se měřením barvy světla nebo předmětů. Výraz barva je pojmem velmi mnohoznačným, takže nedokonale specifikovaný význam a nepřesný výklad významu tohoto slova může vést k nejasnostem i při výkladu ustanovení této normy. Prvotním významem (obsahem) pojmu barva je ta vlastnost zrakového počitku (patří tedy tento pojem do oblasti psychosenzorické), kterou se odlišují dvě bezstrukturní části zorného pole stejného tvaru a rozměru. Zpravidla je tato odlišnost dána spektrálním složením světelného podnětu (záření) vstupujícího do oka. Rozdíl mezi uvedenými dvěma částmi zorného pole je tedy zpravidla dán rozdílem ve spektrálním složení záření. Tato vlastnost - zbytek počitku (vjemu) - se obvykle vyjadřuje slovy červený, zelený, modrý, žlutý apod. V obecném vyjadřování se pojem barva přenáší i na vlastnost světla (světelného podnětu) a předmětů: hovoří se o barvě světla nebo o barvě předmětu, popř. o barevném světle - o barevném předmětu. Pojem barevný se často nesprávně omezuje jen na pestré barvy: správně je však nutno i bílou, šedou a černou (tedy barvy nepestré) pojímat jako barvy. Fyzikálně je počitek barvy určen spektrálním složením barevného podnětu - spektrálním složením záření vysílaného světelným zdrojem, prošlého tělesem nebo odraženého od povrchu: spektrální složení barevného podnětu je objektivně zjistitelnou a měřitelnou fyzikální realitou, bez zřetele ke zrakovému orgánu. Stanovení spektrálního složení záření (barevného podnětu) je v čl. 31 až 48. Vyhodnocování záření (barevného podnětu) zrakovým orgánem (jeho chromatickými analyzátory) spadá do oblasti pojmů psychofyzikálních, které vystihují schopnost barevného světla, resp. barevných předmětů vzbuzovat barevné počitky, a vyjadřují ji v určité číselné soustavě. Při jejich stanovování se vyhodnocuje fyzikální realita (barevný podnět o určitém spektrálním složení) podle vlastností zrakového orgánu (jeho citlivosti k barvám). Přímé zjišťování psychofyzikálních veličin- chromatičnosti a kolority - stanoví čl. 49 až 68: nepřímé zjišťování (početní vyhodnocování fyzikálně určeného spektrálního složení pomocí typizovaných vlastností zrakového orgánu) - viz čl. 104 až 114. Chromatičnost, vyjadřující barevné vlastnosti světla (prvotních zářičů), je určena spektrálním složením záření vysílaného zdrojem (tedy zdrojem vysílaným barevným podnětem): udává se zpravidla v trichromatických souřadnicích. Podmínky pro stanovení chromatičnosti světla (prvotních zářičů) jsou v čl. 69 až 85. Kolorita, vyjadřující barevné vlastnosti předmětů (druhotných zářičů) je určena spektrálním složením záření zdroje předmět osvětlujícího a spektrální odrazností nebo propustností předmětu ozářeného, která má za následek změnu spektrálního složení předmětem prošlého nebo jím odraženého, i změnu intenzity záření: kolorita je tedy určena barevným podnětem vycházejícím od předmětu: udává se zpravidla trichromatickými souřadnicemi ( chromatičností) a poměrným množstvím odráženého nebo prošlého světla. Podmínky pro stanovení kolority předmětů jsou v čl.86 až 103. V oblasti psychosenzorické (vjenové) se používá pojmu barva k vyjadřování vlastností vjemu. Skutečně vnímaná barva - barevný vjem - závisí na vlastnostech zrakového orgánu pozorovatele i na stavu jeho recepčních orgánů (jasová a chromatická adaptace, únava zraku) a na podmínkách pozorování (jas v zorném poli, jasový i barevný kontrast), jakož i na psychickém stavu pozorovatele a na jeho psychologii. Otázkami týkajícími se psychosenzorické stránky vnímání barev se tato norma nezabývá: uvádí pouze objektivně fyzikálně zjistitelné charakteristiky, tj. chromatičnost a koloritu. Vzhledem k této mnohoznačnosti se doporučuje používat pojmu barva pouze v jeho primárním významu, tj. pro vlastnost zrakového počitku. K vyjadřování vlastnosti světla a předmětů se doporučuje používat především psychofyzikálních korelátů a psychosenzorických pojmů: pro psychosenzorický pojem barvy světla je tímto korelátem chromatičnost, pro psychosenzorický pojem barvy předmětu je to kolorita. K označování vlastností světla nebo předmětů v psychosenzorickém smyslu se doporučuje nepoužívat prostého výrazu barva, ale vždy širšího označení barva světla nebo barva předmětu. Jde-li pouze o fyzikální stránku barvy, doporučuje se zásadně pojem barevný podnět. Vedle těchto základních a vysvětlujících pojmů, obsahuje velmi rozsáhlá norma (cca 135 stran) zejména údaje o kolorimetrické měrné soustavě, měřicí metody, vyhodnocování měření, čtyři přílohy a 30 tabulek. ČSN 01 1718 byla schválena 14.5.1990 a nabyla účinnosti od 1.1.1992. Nahradila ČSN 01 1718 z 8.2.1966.