ČSN EN 196-9 (722100) Aktuální vydání

Metody zkoušení cementu - Část 9: Stanovení hydratačního tepla - Semiadiabatická metoda

ČSN EN 196-9 Metody zkoušení cementu - Část 9: Stanovení hydratačního tepla - Semiadiabatická metoda
4 strany
(kliknutím zvětšíte)
Objednat
Cena: 230 Kč
včetně 0 % DPH
ks
skladem
tisk na počkání

Anotace obsahu normy

Tato norma určuje metodu pro stanovení hydratačního tepla cementů pomocí semiadiabatického kalorimetru, která je rovněž známa jako Langavantova metoda. Účelem zkoušky je průběžné měření hydratačního tepla cementu v průběhu několika prvních dnů. Hydratační teplo se vyjadřuje v joulech na gram cementu. Normu je možno použít pro všechny cementy a hydraulická pojiva bez ohledu na jejich chemické složení s výjimkou rychle tuhnoucích cementů.

Označení ČSN EN 196-9 (722100)
Katalogové číslo 86444
Cena 230 Kč230
Datum schválení 1. 8. 2010
Datum účinnosti 1. 9. 2010
Jazyk čeština
Počet stran 20 stran formátu A4
EAN kód 8590963864440
Tato norma nahradila ČSN EN 196-9 (722100) z dubna 2004
Dostupnost skladem (tisk na počkání)

Další příbuzné normy

ČSN EN 196-1 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 1: Stanovení pevnosti

ČSN EN 196-10 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 10: Stanovení obsahu ve vodě rozpustného chrómu (Cr6+) v cementu

ČSN EN 196-11 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 11: Stanovení hydratačního tepla - Izotermní vodivostní kalorimetrická metoda

ČSN EN 196-2 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 2: Chemický rozbor cementu

ČSN EN 196-3 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 3: Stanovení dob tuhnutí a objemové stálosti

ČSN EN 196-5 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 5: Zkoušení pucolanity pucolánových cementů

ČSN EN 196-6 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 6: Stanovení jemnosti mletí

ČSN EN 196-7 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 7: Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu

ČSN EN 196-8 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 8: Stanovení hydratačního tepla - Rozpouštěcí metoda

ČSN P CEN/TR 196-4 (722100)
Metody zkoušení cementu - Část 4: Kvantitativní stanovení hlavních složek

foo